Nábytek

Československý interiérový design 30. let výrazně ovlivnily principy funkcionalismu a modernismu. Vedle tradičního dřeva se stále častěji uplatňovaly nové průmyslové materiály – kov, sklo a různé typy technických laminátů. Pertinax, tvořený vrstvami papíru impregnovaného fenolovou pryskyřicí a lisovaného pod tlakem, byl ceněn pro pevnost, stabilitu a odolnost. Přestože se používal především v technických aplikacích, jeho charakteristický tmavý povrch se dobře uplatnil také v modernisticky pojatých interiérových předmětech. Oblíbenou součástí meziválečného interiéru byly také víceúrovňové květinové stolky a stojany, umožňující rozmístění rostlin či dekorativních předmětů v různých výškách. Tento exemplář představuje mimořádně originální interpretaci tohoto typu nábytku díky asymetrické konstrukci a především systému přemístitelných polic.

Takzvaný Grotto furniture patří k nejpozoruhodnějším fenoménům benátského nábytkářství druhé poloviny 19. století. Inspirací byly benátské grotty a mořský svět – v nábytku se proto objevovaly mušle, delfíni, mořští koníci a další naturalistické motivy, kombinované s prvky rokoka a renesance. Tyto extravagantní kusy byly oblíbené také mezi zámožnými návštěvníky Benátek během jejich evropských cest. Významným benátským výrobcem tohoto typu nábytku byli Fratelli Testolini, jejichž dílna fungovala od roku 1847 a specializovala se právě na nábytek ve stylu Grotto. Ve sbírce Palazzo Coronini se nachází velmi příbuzná řezbovaná ořechová pianová stolička Testolini z Benátek datovaná kolem roku 1880.

20. a 30. letech se evropské Art Deco postupně posouvalo od bohatě dekorativních forem k čistšímu geometrickému výrazu. Nábytkoví návrháři pracovali s kruhem, obloukem, stupňováním a radiálně uspořádanými motivy, přičemž oblíbeným ornamentem se stal právě vějíř či sluneční paprsek. Současně se v sedacím nábytku uplatňovalo spojení kvalitně zpracovaného dřeva s přírodními výplety. Dochované evropské příklady Art Deco křesel z 30. let potvrzují používání rákosového výpletu i výrazně zakřivených a kruhově komponovaných dřevěných prvků. U tohoto souboru není autor ani výrobce v současnosti spolehlivě doložen, a proto jej záměrně nepřipisujeme konkrétnímu návrháři.

Na přelomu 19. a 20. století přestávaly být i drobné předměty domácího vybavení pouze praktickými objekty. Secesní estetika pronikala do nábytku, svítidel i každodenních užitkových předmětů a kladla důraz na kvalitní řemeslné zpracování a dekor. Nástěnné lékárničky tohoto období bývaly vybaveny policemi, zásuvkami či uzamykatelnými dvířky a současně často nesly výraznou dekorativní výzdobu. Dochované evropské příklady jsou dnes datovány především do prvních desetiletí 20. století.  U tohoto exempláře je mimořádně zajímavé spojení geometrického vrubořezu s lehkou figurální malbou, které mu propůjčuje charakter individuálně řemeslně zpracovaného kusu.

ÚLUV byl klíčovým státním podnikem, který od roku 1945 podporoval kvalitní řemeslnou a designérskou tvorbu v Československu. V 50.–70. letech se zde rodily předměty, které dnes tvoří nedílnou součást domácího designového dědictví. V 60. letech se československý nábytek začal výrazně inspirovat skandinávským modernismem – objevily se lehké konstrukce, vzdušné profily a organické linie. Toto křeslo všechny tyto rysy krásně reflektuje.

Stojan pochází z okruhu Wiener Werkstätte, legendární vídeňské dílny založené roku 1903, která zásadně ovlivnila podobu moderního užitého umění. Návrh je připisován Josef Hoffmann, jedné z klíčových osobností evropské moderny a vídeňské secese. Hoffmannova tvorba se vyznačuje geometrickou čistotou, důrazem na proporci a syntézou umění s řemeslem. Tento stojan je ukázkovým příkladem jeho schopnosti povýšit funkční objekt na samostatné umělecké dílo.

Ve 30. letech patřil UP Rousínov k nejvýznamnějším výrobcům moderního nábytku v Československu. Architekt a designer Jindřich Halabala (1903–1978) zásadně ovlivnil podobu československého funkcionalistického interiéru. Tato konzolová židle, křeslo vznikla v období, kdy se český funkcionalismus dynamicky rozvíjel a přibližoval estetice i technickým principům Bauhausu. Halabalovy návrhy dnes představují ikonické objekty evropského modernismu a patří k nejvyhledávanějším sběratelským kusům.

Na konci 19. století zažíval historismus velký návrat ke starším evropským stylům, což se projevilo také v nábytkářství. Motiv dvouhlavého orla – symbol císařské moci, autority a státnosti – byl oblíbeným prvkem zejména v nábytku určeném pro reprezentativní salony, panská sídla, úřední interiéry či církevní prostory. Tato židle je nádherným příkladem práce mistra řezbáře své doby a její originalita i dochovaný stav z ní činí vzácný sběratelský artefakt.

Motivy sirén, mořských bytostí a maskarónů byly na přelomu 19. a 20. století oblíbené zejména v prostředí eklekticismua novorenesance. Tyto židle vznikaly často jako součást honosných interiérů měšťanských domů či reprezentačních salonů. Ruční řezba tohoto typu je dokladem dobového důrazu na řemeslo, ornamentiku a symbolismus. Tato židle je nádherným příkladem práce mistra řezbáře své doby a její originalita i dochovaný stav z ní činí vzácný sběratelský artefakt.

Marc Held (1932–2023) byl jedním z nejvýraznějších francouzských designérů 20. století, známý svým organickým minimalismem a smyslem pro funkční estetiku. V 70. letech byl pověřen návrhem nábytku pro evropské kanceláře IBM, kde vytvořil kolekci, která kombinovala robustní konstrukci, ergonomii a výrazný výtvarný rukopis. Tento nábytek se dodnes objevuje v odborných publikacích o moderním designu.

Model Diana byl uveden do nabídky IKEA počátkem 70. let jako součást trendu safari křesel, které se inspirovaly lehkými, přenosnými modely používanými i armádou. Křeslo spojuje funkčnost s charakteristickou severskou estetikou — jednoduché tvary, kvalitní přírodní materiály a konstrukční poctivost. Designérka Karin Mobring je významnou postavou švédského nábytkového designu a byla jednou z prvních žen v designérském týmu IKEA, jejíž práce se staly ikonami stylu. 

Stolky ve tvaru člunu či lodi inspirované skutečnými pramicemi či řemeslnými dinghy jsou oblíbené v interiérovém designu jako unikátní a tematické kusy. Ve světových i lokálních galeriích či designových sbírkách se objevují jako příklad přetvoření užitkového předmětu do funkčního designového nábytku.

Oswald Haerdtl byl jednou z klíčových osobností rakouského modernismu. Ve své tvorbě dokázal propojit architektonické myšlení s návrhem nábytku – jeho židle se vyznačují jasnou konstrukční logikou, jemnými křivkami a důrazem na ergonomii. Nábytek navržený Haerdtlem byl často určen pro reprezentativní interiéry, kavárny a kulturní instituce.

Výrobce Fischel patřil mezi nejvýznamnější evropské firmy specializující se na ohýbaný nábytek. Vynikal kombinací technologické inovace, estetické lehkosti a mimořádné kvality zpracování. Tyto židle jsou krásným příkladem toho, jak lze spojit funkčnost, eleganci a tradiční řemeslo do jednoho harmonického celku.

Technologie ohýbaného dřeva přinesla ve druhé polovině 19. století revoluci do výroby nábytku. Firma J. & J. Kohn (Jacob & Josef Kohn, Wien) se stala jedním z nejvýznamnějších výrobců ohýbaného nábytku, přímým konkurentem Thonetu. V roce 1914 se spojila s firmou Mundus a později s Thonetem (1921), čímž vznikl největší nábytkářský podnik své doby. Modely s charakteristickým dvojitým opěrákem a rákosovým výpletem patří k ikonám vídeňského secesního stylu a kavárenské kultury.

Model WAVE byl uveden na trh po roce 2010 jako součást moderní designové kolekce TON. Navrhl ho Michal Riabič, absolvent VŠVU v Bratislavě a jeden z výrazných představitelů současného slovenského produktového designu. TON, jako nástupce slavné značky Thonet (od roku 1861), propojuje dlouholetou tradici řemeslné výroby ohýbaného nábytku s progresivními návrháři 21. století.